Karta stavby
Česká státní pojišťovna
- Spoluautor:
- Jiří Suchomel - (SIAL)
- Spoluautor:
- Václav Voda - (SIAL)
- Spoluautor:
- Martin Šaml - (SIAL)
- Účel stavby:
- Administrativní budova
- Výstavba:
- 1979 - 1997
- Aktuální název:
- Česká pojišťovna
- Historický název:
- Oblastní závod České státní pojišťovny
O stavbě
Původní budova vznikla jako přístavba k vedlejšímu objektu tehdejší České státní pojišťovny v centru města. Pojišťovna nebyla v tehdejším prostředí investičná výstavby dostatečně silným partnerem, a proto se nebyla schopna získat v plánu výstavby generálního dodavatele. Aby bylo možno přesto budovu postavit, musela se sama pojišťovna stát vyšším dodavatelem, koupit si jeřáb a všemožně vycházet vstříc firmě Pozemní stavby v Liberci, která se za těchto předpokladů uvolila smontovat železobetonový skelet v systému MS 72. Vše ostatní zůstalo dodavatelsky otevřeno.Řadu prací zajišťovala pojišťovna svépomocí (důchodce s peacemakerem), nebo brigádnicky. Celkově bědné podmínky vzniku budovy byly dále okleštěny též striktním finančním limitem, který byl velmi nízký i na svou dobu.
Za této situace bylo potřeba stavět velmi jednoduchou a levnou stavbu. Typový montovaný skelet umožňoval pouze velmi omezené rozměrové a skladebné kombinace, což se projevilo např. nutností vložených vodorovných konstrukcí v prostoru dvoupodlažní haly. Použití typové panelové fasády, jako známe ze sídlištních škol, bylo zabráněno velkým rozponem konstrukce. Křivý betonový skelet malou únosností byl zakryt lehkou vrstvenou fasádou, kombinující vnitřní cihelné přizdívky s izolačními panely z pěnového skla a obalenou pomocnou ocelovou konstrukcí, zasklenou profily copilitu, výrobku určeného původně pro průmyslové objekty. Nedodržení některých konstrukčních detailů a nedostatečná povrchová úprava ocelových prvků vedly k rozhodnutí natřít vše ocelové hnědou barvou v okrovém odstínu, maskujícím nevyhnutelnou postupující korozi.
Vznikl dům, uvnitř jehož subtilní průhledné skleněné slupky stála druhá, mnohem masivnější budova. Výsledná stavba byla v Liberci obecně považována spíše za ostudu než chloubu města. Neobjevila se nikdy ve výčtu nových realizací a ani ze strany uživatele nebyla považována jako dílo hodné péče a ochrany. To se brzy projevilo i na celkovém zanedbání údržby. Copilit postupně praskal, byl rozbíjen vandaly a okolní stavební činností, ocelové konstrukce rezivěly. Slunolamy byly postupně demontovány jako nepotřebné.
V roce 1996 začala rozsáhlá rekonstrukce. Stavba byla zásadním způsobem přestavěna stejnými autory. Copilit byl nahrazen sklem s potiskem, nahrazujícím původní rytmus copilitových dílů. Pro nové využití bylo potřeba zpřístupnit i horní úroveň haly. Vestavba schodiště si vyžádala vybourání jednoho průvlaku skeletu spojené s nutností zpevnit dělený sloup přes dvě podlaží přídavnou ocelovou konstrukcí. Nevyužívaná střešní terasa byla obestavěna a využita jako kanceláře. Z původní stavby zůstal prakticky zachován pouze nosný skelet se schodišti, vyzdívkami a izolacemi fasády. Celá rekonstrukce byla prováděna za provozu budovy. Stavba následně získala čestné uznání v kategorii rekonstrukce v Grand Prix Obce architektů 1998.
Autoři původní budovy (1979 - 1983)
Jiří Suchomel, Oldřich Novotný; Zdeněk Rothbauer - vnitřní zařízení; Karel Novotný - hlavní inženýr; Václav Voda a Jan Suchánek - statika
Autoři přestavby (1996 - 1997)
Jiří Suchomel, Martin Šaml; Karel Novotný - hlavní inženýr; Jan Suchánek - statika
Možný předobraz
Ludwig Leo: Průtokový kanál ústavu vodního stavitelství, Tiergarten, Berlín
Kde stavbu najdete
Publikováno v
Architekt 18-19/1997