Městské lázně

Autor:

Peter Paul Brang

Spoluautor:

Jiří Buček (2010 - 2013) - (SIAL)

Stavitel:

Adolf Bürger

Účel stavby:

Lázeňská stavba

Výstavba:

1900 - 1902

Sloh:

neorenesance s prvky secese

Aktuální název:

Oblastní galerie v Liberci

Historický název:

Kaiser Franz Josefsbad

O stavbě

Zmínka o prvních očistných lázních v podobě lazebny v Liberci je z roku 1500. Nalézala se přímo ve středu města v uličce, která dodnes nese název Lazebnický vrch. Teprve v roce 1897 byly otevřeny veřejné sprchové lázně v Pastýřské ulici. Velký pokrok, pokud se týče hygieny, znamenalo teprve zřízení městských lázní.

Po vzoru jiných větších měst toužili po podobném očistném zařízení obyvatelé Liberce už koncem 19. století v době plné převratných a budovatelských myšlenek. Z popudu liberecké spořitelny se podařilo tento záměr uskutečnit. Staveniště bylo vybráno na křižovatce promenádní ulice do Lidových sadů, dnešní Masarykovy a ulice Vítězné v hlubokém dolíku protékaném Jizerským potokem. Ze soutěže vyšel vítězně návrh vídeňského architekta P. P. Branga. Podle něj postavil dnešní budovu městských lázní v letech 1900 - 1902 význačný liberecký stavitel A. Bürger. Svou novorenesanční architekturou, v níž se už zřetelně projevují znaky nastupující secese, vhodně doplnila dvě další znamenité stavby, muzea a Obchodní a živnostenské komory, které téměř současně vyrostly na protější straně vzniklé křižovatky ulic. Hlavní vstup lázní je orientován do ulice Masarykovy, v delším křídle, sledujícím Vítěznou ulici, se nachází dvoupodlažní hala s plaveckým bazénem o rozměrech 10x20 metrů. Zajímavou technickou novinku představoval světlík v zaklenuté ocelové konstrukci střechy bazénu, které se dal v létě zpoloviny otevřít. Lázně měly v době svého vzniku především funkci očistnou. Proto jejich převažující část zabíraly koupele vanové, později využívané k léčebným procedurám. Na bohatém průčelí obloženém keramickými obklady v kombinaci s deskami z hořického pískovce, upoutá pozornost architektonické ztvárnění vstupu s portikem o třech polích a s předsazeným schodištem. Hlavní průčelí vrcholí mohutným čtyřstupňovým štítem ve střeše a dvěma půlkruhovými výstupky pro stranách, na nichž jsou umístěny alegorické sochy Síly a Mládí. Nad vysokými okny prního patra probíhá pás reliéfu znázorňujícího vodní hry. Autory sochařských částí jsou profesoři liberekcé průmyslové školy E. Gerhart a F. Craske. V interiéru lázní převažuje už sloh secesní.

Jedna z nejcennějších historizujících staveb v severních Čechách ztratila v 90. letech minulého století svou původní funkci, čímž začalo její postupné chátrání. Po změnách vlastníků skončily lázně v majetku města, které zahájilo od r. 2006 postupné zajištění a v roce 2010 byl schválen projekt na konverzi lázní na galerii, která se sem přesune z Liebiegova paláce. Specifičnost stavby však netvoří vhodný základ pro výstavní a galerijní funkce. Konverze si proto vyžádala výrazné vnitřní změny (odstranění bazénové vany, změnu dispozic), bez kterých nelze galerii v objektu provozovat. Projekt "Revitalizace městských lázní na galerii a dostavba depozitáře" zpracoval architektonický ateliér SIAL. Vedoucími projektu byli Karel Novotný a Jiří Buček ze Sialu. Tým architektů doplnili Petr Čihák, Jan Duda, Jana Hlavová a Filip Horatschke. Západně od historické budovy vznikla v Masarykově ulici strohá novostavba depozitáře. Struktura fasády depozitáře z eloxovaného hliníku vychází ze vzoru modrotiskové šablony z počátku 20. století, uložené v místním muzeu. V novostavbě je kromě depozitáře umístěno moderní pracoviště fotoateliéru, restaurátorské dílny, kanceláře, badatelny a místnost pro ostrahu. Jednotlivá patra novostavby jsou propojena schodištěm a nákladním výtahem, který umožňuje "distribuci" uměleckých děl po obou budovách. Do malého dvorku mezi křídla budovy lázní a bývalou kotelnu byla vložena přístavba sloužící jako pobytový prostor pro návštěvníky kavárny (první nadzemní podlaží). V prostoru bývalé kotelny vznikla vložením patra místnost pro výukové programy. Před průčelní fasádou historického objektu vznikla rampa pro bezbariérový přístup s předsazenou černou kovovou "zástěnou", která úmyslně kontrastuje s eklekticismem fasády lázní. Modrý pruh na ní značí hladinu původního bazénu. Grafický design informačního systému byl realizován podle návrhu renomovaného studia Aleše Najbrta.

Kde stavbu najdete

Mapy.cz

Studie

Reichenberger Zeitung 1902

Literatura

TECHNIK, Svatopluk. Liberecké domy hovoří II. Liberec: Úřad města Liberce, 1993
KARPAŠ, Roman a kol: Kniha o Liberci. Liberec, Dialog 1996

Odkazy

Článek na Idnes.cz:
liberec.idnes.cz

Galerie v lázních:
www.ogl.cz

Otevření lázní po rekonstrukci:
liberecky.denik.cz

Prohlídka Google:
www.google.com

Výskyty v jiných databázích

Archiweb:
www.archiweb.cz

Liberecký kraj:
www.liberecky-kraj.cz

Wikipedie:
cs.wikipedia.org

hrady cz:
www.hrady.cz